Kdo nemá žádný koníček, je dost ochuzen o spoustu zážitků a příjemných chvil, kdy člověk uniká do světa svých zájmů a zapomene tak velmi často na každodenní realitu. A pokud se koníček promítne i do zaměstnání, je to velmi příjemné. Já mohu říci, že se některé koníčky promítají do mé práce a zároveň se i má práce stala v nemalé míře mým koníčkem.
Říká se, že kolik řečí umíš, tolikrát jsi člověkem. Já v tomto ohledu žádnou rozpolcenost svého já nepociťuju. :-) Jazyk je ale opravdu jedinečný projev lidské podstaty a jeho znalostí se dozvíte i různé zajímavosti o jeho národu. A nejen proto, že si můžete přečíst či poslechnout věci, které v daném jazyce vyšly či vycházejí. A kromě toho se dozvíte i spoustu poznatků o vlastní mateřštině, která tak u mne nabývá další a další obdivuhodnosti.
Baví mě se v jazyce "pitvat" a zjišťovat, proč je např. ten či onen gramatický prvek právě tak a ne jinak, a při tom zjistíte kolikrát neuvěřitelné souvislosti. Ale stejně tak mě baví tyto poznatky předávat lidem, kteří o to mají zájem. Poštěstilo se mi vést už několik jazykových kurzů pro těžce zrakově postižené občany a soudím, že jsem byl úspěšný, neboť na konci kurzu bylo účastníků vždy více než na jeho začátku.
Stejně dobrodružné výpravy do jazyka však můžete podniknout i při překládání nejrůznějších textů. V rámci své práce jsem jich přeložil již nemálo (manuály, dopisy, články, ...), a zajímavé bylo i překládání stránek mého bývalého pracoviště - Tyflokabinetu SONS - do angličtiny a němčiny, anebo překlad stránek úpické Základní umělecké školy
Za svůj doposud největší překladatelský počin považuji nedávno (srpen 2019) vyšlou knížku pro kluky (ale proč jen pro ně?) z fotbalového prostředí (detaily zde).
Už od základní školy jsem "hltal" informace o vývoji lidské civilizace, zvláště mě zajímaly příčiny, průběh, ukončení a důsledky nejrůznějších válečných konfliktů. Naštěstí pro mne jsme měli dobrého učitele dějepisu, pana Krause, který byl skvělým vypravěčem a dokázal zaujmout. Probudil tak ve mně lásku k historii, která se mne drží dodnes.
Později jsem tuto zálibu propojil s jinou svou láskou, a sice německým jazykem. Přečetl jsem celé Dějiny Německa a zaujalo mne především období od Bismarckova sjednocení Německa v roce 1871 do pádu tzv. Třetí říše v roce 1945. Ale není to mé vyhraněné období, stejně tak mě zajímá Francouzská revoluce nebo husitství.
Tyto elektronické bedýnky s nekonečnou spletí kabelů jsou pro mne neodmyslitelnou součástí života. Kdysi dávno však, když byly ještě v plenkách, jsem si myslel, že tomu tak nemůže být, protože jsem žil v přesvědčení, že práce na počítači = programování, a programování = hluboká znalost matematiky. A matematika k mým koníčkům rozhodně nepatří. Ale naštěstí tomu tak není, a tak jsem nejprve byl počítačovým uživatelem, poté jsem je začal i vyučovat, to vše v souvislosti se zrakovým postižením, a nakonec jsem i trošku pronikl do toho programování, když jsem začal tvořit webové stránky.
Počítač vybavený odečítacím programem JAWS je pro mne pomocník při práci, zprostředkovatel informací všeho druhu, komunikační nástroj, ale tu a tam i kandidát na prohození skrz zavřené okno. :-)
Zde by se slušelo dodat slovo "černý". Ale bez ohledu na "barvu" jde o humor inteligentní. Co tím mám na mysli? To je takový humor, který k vyvolání úsměvu nepotřebuje kvanta vulgarismů, ale spíše zapojení toho svalu, který máme všichni v dutině lebeční. :-) Ideálními promotéry takového humoru jsou pro mne pánové Svěrák a Smoljak, ať už jde o jejich tvorbu filmovou nebo divadelní. Filmy jako Marečku, podejte mi pero!, Kulový blesk nebo hra Dobytí Severního pólu, kterou "napsal" náš nedoceněný génius Jára Cimrman, jsou jen drobný výčet z jejich neuvěřitelné tvorby.
Zmínil jsem zde i tzv. černý humor. Ten mi už nejednou pomohl zmírnit těžkou životní situaci. Příjemným okořeněním inteligentního humoru je hraní si s krásami češtiny - dvojsmysly, metafory, ...
Netvrdím, že jsem zrovna nějaký tramp či zálesák, ale rád si někdy protáhnu kostru v přírodě či na nějakém hradě nebo zámku. Hory mě přitahují určitě víc než moře. Pohled na moře je sice úchvatný, ale hory jsou hory. A naše malá zemička jimi naštěstí docela oplývá.
Za dosavadní nejlepší období své "turistické kariéry" považuju výšlapy v rámci neoficiálního turistického oddílu MasTurBo (Masivní turistické boty), jehož jsem zakládajícím členem. Stihli jsme za rok zdrandit nejednu beskydskou horu a tu nejvyšší hned dvakrát. A parta lidí, s níž jsme tyto výlety, a někdy spíš "úlety", podnikali, se v životě sejde jen málokdy.
Ale nejen MasTurBo bylo u zrodu všech výletů. V průběhu každého roku se člověk dostane na nejrůznější místa a někdy zcela nečekaně, a tak se stačí jen "dívat". A nejkrásnější pohled na tu naši zemičku je z ochozu některé z mnoha našich rozhleden nebo věží...
Rychlý výčet toho, co mám rád a co ne, lze najít také v sekci Rád - Nerad.